ještěrka živorodá

CHování:

Je aktivní ve dne a většinu času tráví na zemi, ačkoli umí dobře i šplhat po stromech nebo skalách. Její potravou se stávají především drobní bezobratli živočichové, zvláště pak hmyz nebo členovci. Sama se pak stává potravou hadů. Za chladnějších letních dnů se často vyhřívá na výslunných březích, zplošťuje přitom tělo a roztahuje končetiny.

V severnějších oblastech začíná hibernovat v září nebo říjnu, pod zemí nebo pod kameny. Probouzí se přitom až v unoru. Populace z teplejších oblastí často nehibernují vůbec a jsou aktivní po celý rok, ačkoli v zimě obvykle méně.

Páří se v dubnu až květnu. Samec dosahuje pohlavní dospělosti ve dvou, samice až ve třech letech života. Samici při páření samec pevně stiskne a pokud není samice připravena na spáření, svého nápadníka uvědomí silným kousnutím. Mláďata se vyvíjí v matčině břiše přibližně tři měsíce.

Svůj název, živorodá, získala díky mezi ještěrkami neobvyklé vlastnosti rodit živá mláďata, což bývá odůvodňováno jako adaptace k přežití v severnějších oblastech. V některých lokalitách však živá mláďata nerodí, a podobně jako jiné ještěrky klade nejprve vajička. Mláďata se rodí obvykle v červnu a v jednom vrhu jich je 3-10. Mladé ještěrky se rodí ve vaječné bláně, z níž se téměř okamžitě dostávají, jsou černá a po narození velká obvykle méně jak 4 cm. Jde také o poměrně dlouhověkého plaza, v přírodě se dožívá obvykle i více jak 15 let.

Popis:

Ještěrka živorodá je obvykle méně jak 15 cm dlouhá (vyjma ocasu, který je 1,5 až 2 × delší než celé tělo), má krátké končetiny s dlouhými prsty a silnější krk a ocas. Její zbarvení je dle lokalit značně proměnlivé. Nejčastěji se objevují světle hnědá jedinci, ale může být zbarvena např. šedě, olivově zeleně nebo dokonce černě.Samci bývají většinou v porovnání se samicemi štíhlejší a mnohdy postrádají i tmavé pruhy na bocích nebo na hřbetu, tmavé skvrny na břišní straně těla a na rozdíl od samic mívají výrazněji zbarvenou břišní část.

V Česku nám hrozí záměna s podobnou ještěrkou zední (Podarcis muralis), která bývá o něco větší a na těle má výrazné síťkování.

Rozšíření:

Žije v celé Evropě, kromě Středomoří. Na severu místy proniká až po Barentsovo moře a Severní ledový oceán. Ve střední Evropě ji můžeme potkat zejména v horských oblastech, a to až do výšky 2400 m n. m.