ještěrka zední

CHování:

 Ještěrka zední je druh obývající převážně skalní stepní výchozy (ať už vápencové či jiného horninového složení), také otevřenou krajinu. Jako sekundarní biotopy slouží této ještěrce zříceniny hradů, zbytky zdí a zídek, železniční náspy nebo neošetřené vinice. Jde převážně o teplomilný druh (hlavně v severních částech areálu obývá ty nejteplejší oblasti) se striktní denní aktivitou. Nadmořská výška není určujícím faktorem, výskyt druhu ale doložen jak z přímořských letovisek tak z Alp (ca 2500 m n.m.). Jak je známe, velmi dobře šplhá po příkrých skalních stěnách. V případě slunečného počasí lze ještěrku zastihnout již od února po listopad. Jsou však známé i aktivace v zimě. Po ranním opuštění úkrytu se ještěrka zední slunní a posléze aktivně loví potravu. K páření dochází od dubna do června. Samice klade průměrně 5 vajec přibližně měsíc po oplodnění. K reprodukci může dojít i dvakrát za rok. Vajíčka jsou kladena do štěrbin skal, nor či pod kameny. U toho druhu je v jarních měsících známa i výrazná migrace (byly zaznamenáni jedinci pohybující se v lese i několik km od skalních biotopů). Potravou pro ještěrku zední jsou mouchy, brouci, pavouci či jiní členovci. Jsou známé i případy kanibalismu.

Popis:

Ještěrka zední je 16-25 cm velký plaz. Hlava je stejně jako tělo plochá s protáhlým zašpičatělým čenichem. Ocas a končetiny jsou štíhlé a dlouhé. Za okem se nachází výrazně větší štítek než jsou okolní (massetericum). Zbarvení přechází z odstínů šedé do hnědé. Hřbet má výrazné síťování. Zbarvení břicha je dosti variabilní, u mladých jedinců je břicho krémové až jemně okrové, u starších jedinců naopak až sytě cihlově červené. Nepravidelně se také na břichu vyskytují černé skvrny. Samec a samice jsou zbarveni velice podobně. U dospělých samců jsou velmi nápadné modré skvrny na bocích těla, jež se mohou vzácně vyskytnout i u samic

Rozšíření:

 Evropský druh plaza. Hlavním těžištěm výskytu druhu je jižní a západní Evropa (Španělsko, Francie, Německo, Švýcarsko, Itálie, státy bývalé Jugoslávie, Maďarsko, Slovenko, ČR, Rakousko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko a také severo-západní pobřeží Turecka. Nejsevernější lokality se nacházení v Německu a na hranicích Beneluxu.

Z České republiky je ještěrka zední udávána až od roku 1998 a to ze Štramberka (okr. Nový Jičín). Historické záznamy však ukazují, že zde byla pozorována již mnohem dříve. Již v roce 1955 Štěpánek uvádí podivnou populaci ještěrky živorodé, chovající se jako ještěrka zední. Tato mylná determinace je však dlouhou dobu akceptována. Jiné historické záznamy pocházejí z Bílých Karpat, zde však jde zřejmě o lokality na území Slovenska (ca 5 km od hranic s ČR). Další prameny uvádějí tento druh z oblasti Znojemska a NP Podyjí. Dnes je potvrzeno, že se zde ještěrka zední nevyskytuje. V současnosti byla ale objevená nová lokalita na střední Moravě (Grygov – okr. Olomouc). Populace zde je s největší pravděpodobností nepůvodní a byla na lokalitu introdukována. Ojedinělé nálezy jedinců pocházejí i z jiných částí Moravy, lze však předpokládat, že se nejedná o stálé populace, ale pouze uniklé jedince z chovů. Jedinou autochtonní lokalitou v ČR tak zůstává okolí Štramberka.