hadi

Na světě žije asi 500 druhů jedovatých hadů, což je malý zlomek z celkových přibližně 2800 druhů hadů. Z těchto 500 může člověka vážněji ohrozit jen polovina. Jedovatí hadi používají jed k lovu kořisti, ale někdy i k sebeobraně. Uštknutý živočich na něj reaguje např. ochromením nebo potížemi s dýcháním - záleží na druhu jedu. Nejprudší jed mají mořští hadi vodnáři, ze suchozemských hadů je nejjedovatější taipan menší. Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská, která může dorůst délky až 5 metrů. Z hlediska čeledí jsou jedovatí všichni koralovcovití, zemězmijovití a zmijovití hadi. Z čeledi užovkovitých je jedovatá jen asi třetina druhů. V České republice žije jediný jedovatý had, a to zmije obecná. Je to nejseverněji žijící had světa.

Není bez zajímavosti, že i druhy, které běžně pokládáme za nejedovaté, ve valné většině nějaký jed (správnější by možná bylo užít výrazu xenobiotikum) přesto produkují. Vytvářejí ho v tzv. Duvernoyově žláze, odkud je přímo vypouštěn do dutiny ústní. Do rány se tak nedostává pomocí jedových zubů (ty nejsou vůbec přítomny, jde o druhy tzv. aglyfní), ale rozptýlený ve slinách. Tímto aparátem disponuje valná většina „nejedovatých hadů“ - mimo jiné např. i naše užovka obojková (Natrix natrix) - přičemž primární úlohou takových xenobiotik není paralýza, popř. usmrcení kořisti, ale převážně spolupůsobení na trávení. Pro člověka nepředstavují žádné nebezpečí.