ještěrka obecná

CHování:

Obývá sušší a teplejší lokality, jako jsou výslunné stráně, pastviny, zahrady a další. Vhodným stanovištěm se může stát spousta lokalit, která nabízí dostatek potravy a vhodných úkrytů. Místy se s ní můžeme setkat i v horách. Zimuje převážně v zemi, od září nebo října. Zimoviště opouští na konci března nebo začátku dubna, kdy se také páří. Samice klade nejčastěji 10 vajec do nory v zemi. Mladí jednici pohlavně dospívají ve věku 2 let. Potravou jsou převážně bezobratlí živočichové, druhové složení je závislé na lokalitě výskytu.

Popis:

 Ještěrka obecná je středně velký druh, který můžeme v přírodě často pozorovat. Dorůstá do velikosti 15 – 22 cm. Tělo je mírně zavalité, hlava oproti ostatním našim ještěrkám široká a mohutná (postnasale 1, frenale 2), ocas je také silný. Celkovým vzhledem robustní zvíře. Pohlavní dimorfizmus je velmi patrný ve zbarvení druhu. Samec je na hřbetu hnědý stejně jako samice, ale boky jsou jasně zelené. Hřbetní hnědý pruh je tvořen třemi menšími pruhy ve dvou odstínech hnědé. Prostřední je tmavý a objevují se na něm symetricky ještě tmavší hnědé skvrny s bílou tečkou nebo čárkou. Zbylé dva pruhy po stranách jsou světle hnědé. Hlava je také hnědá, na bocích však zelená. Ocas hnědý. Samice je celá zbarvena do hněda, na bocích s tmavohnědými až černými skvrnami s bělavou tečkou uprostřed. Břicho obou jedinců je nazelenalé až bílé, někdy s drobnými tmavými tečkami

Rozšíření:

Přesto, že je u nás druhem chráněným, patří do druhů ještěrek u nás nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západní čínu, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, klade vejce